31.12.2020 - Vzpominka na Josefa /Pítu/ Peterku.  
S Pepíkem jsem se seznámil na zahradě Jardy Soukupů. Zahrádky měli v kolonii pod městským lesem, vedle sebe, Jarda měl takovou malou chatičku, zatímco Píta docela velkou chatu s verandou. Aby nemuseli obcházet vchod, měli mezi sebou v plotě díru, takže mohli volně procházet. Jarda mi chtěl Peterkovi představit, zrovna něco dělali na záhonech. Přišli a Milena měla na černém triku otisknuté na prosou Pítovo ruce od hlíny. Byla to sranda. Kdykoliv se u Jardy něco dělo, Píta byl u toho. Vyprávěli mi, že již několik let dělají zabijačky, Beny koupil prase v Sedlici a přivezl ho na káře. Bylo umístěno u souseda Macháčka v chlívku. Jednou se podhrabalo a utíkalo k lesu. Viděl ho náhodou Láďa Rybáček a nahlásil to klukům, kteří seděli v Sokolovně. Nastal veliký hon. Prase však nebylo zvyklé běhat, tak ho brzy objevili v lese nad chatařskou kolonií... Píta se zůčatnil všech akcí, byl Jardovou pravou rukou... Musím zopakovat, že si ve zbrojovce s Jardou půjčili motorku, naložili Na Protivínské basu piv. Cesta k zahradám vedla do kopce, napravo od byl lán kukuřice. Oni již podroušení nezvládli řízení a vlítli do pole a váleli se v kukuřici. Píta pak vždy vyřvával "Motorky lítaly kukuřicí!!!". Často se sedělo u ohně, Jirka Nárovec hrál na kytaru a zpívali jsme, Jirka měl pěkný zpěvník. Pepíka jsem znal jako vždy dobře naloženého usměvavého, hodného muže. Znali jsme ho jako výborného záložníka fotbalového Fezka v dobách jeho největší slávy - divize, třetí liga. Dobře hrál také hokej a byl platným hráčem Nektarky, téměř od jejího zrodu.  
 
Vzpomínka na Zdeňka Kollera.  
Zdeňka jsme znali již dávno jako šéfredaktora Zbrojováckých Našich novin. /Fezko vydávalo také týdenék Textilák/. Zdeněk tedy byl redaktorem, přispíval do Jihočeské pravdy, pak Jihočeských deníků a i dalších novin. Hrál v mládí fotbal /ČZ/ a hokej. Byl fotbalovým funkcionářem, pokud vím, tak předsedou okres. fotbalového svazu a členem krajského výboru FS. Už nevím jak se do Nektarky dostal, spolu se svým zeťem Jirkou Johnem. Byv již starší, hrával s vervou, ale chytře, vražedné byly jeho úniky po levém křídle Beníškovců. Byl také hlavním tahounem pozápasových posezení a veškerých oslav. velmi rád zpíval hlavně staropražské, např. Na sokolské louce stojí řada topolů atd. Pověstná byla jeho trubka, kdy nasadil obě rose před ústa a pravou pohyboval, jako by hrál na pozoun... Jednou jsme seděli u Tomáše, Zdeňěk už se loučil a odcházel, ale ještě se 5x s "trubkou" vrátil... O jedné oslavě na kuželně zpíval a troubil na stole, pokud mně paměť neklame, tak spadl a já se pak také svalil se židle.. Tenkrát J. Vaněček cestou domů ztratil jednu botu a od té doby se mu říkalo "teniska"...  
Franta Kučera